Poslední týdny v kostce

Poslední měsíc utekl ve znamení čekání. Čekáme na vypracování projektu, jednáme s magistrátem a památkovým úřadem. 

Minulý týden jeden večer holky už dávno spaly, klid a ticho úplně hladily po duši, ale já jsem nemohla usnout. Bára mi psala, že v Žitomírské můžeme začít s pracemi. Nemohla jsem na to přestat myslet. 

"Můžeme mezitím začít s nějakými úpravami, které nahlásíme, aby je projektant zakreslil a s rekonstrukcí můžeme začít paralelně. " 

Nevím, jestli to znáte - vy víte, že něco je vaše slabina a přesto s tím nejste schopni pohnout. Strašně si vážím pomoci kolegyně Báry, která mi pomáhá zajišťovat tato vyřizování. Administrativa je moje největší slabina.

To, že jí dělám po večerech, že veškerý můj čas jde rodině nebo školce - na každodenní zajišťování, vymýšlení programu a přípravu nových aktivit pro děti - není žádná omluva. Při jednání s úřady mám už předem pocit, že je to nad mé síly, i když o nic nejde a vše se s trpělivostí, spoluprací a pomocí nakonec vždy podařilo.

"Jak jde příprava a rekonstrukce?", ptáte se.

Bára zajistila stavební firmu, v nejbližší době začnou první práce. Já mám vytipovanou firmu na zařízení interiéru, máme kontakt na realizaci reklamní cedule. To budou naše další kroky.

Mám ty hlavní věci rozmyšlené, vím, co chci. Umím si to představit. Přeji si, aby to bylo nejenom krásné a příjemné, ale i svým způsobem výjimečné. Je to takový mix štěstí, nadšení, očekávání, obav i vědomí časového presu. Držte nám palce!